Uzavřením pracovního poměru vzniknou práva a povinnosti zaměstnanců vůči zaměstnavateli a naopak práva a povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Již před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy vyplynuly, s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru. Na základě těchto informací by se fyzická osoba měla rozhodnout, zda pracovní poměr se zaměstnavatelem uzavře či nikoliv.

Uzavřením pracovního poměru vzniknou práva a povinnosti zaměstnanců vůči zaměstnavateli a naopak práva a povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Již před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy vyplynuly, s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru. Na základě těchto informací by se fyzická osoba měla rozhodnout, zda pracovní poměr se zaměstnavatelem uzavře či nikoliv.

Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou, což je nejtypičtější způsob uzavření pracovněprávního vztahu (jmenováním se nebudeme v tomto článku zabývat). Pamatujte, že v pracovní smlouvě nesmí chybět takové údaje, jako je druh práce – je vhodné, aby druh práce byl vymezen úžeji, resp. určitě a konkrétně např. „skladník“, „instalatér vodovodních zařízení“. Bude-li druh práce vymezen šířeji, zaměstnanec se vystavuje situaci, že bude zaměstnavatelem převáděn na jinou práci, a to i bez jeho souhlasu – „pracovník v obchodě“ – bude tak nucen vykonávat činnost od pokladního až po skladníka. Druhou podstatnou náležitostí pracovní smlouvy je místo výkonu práce – opět i tomu je potřeba věnovat zvýšenou pozornost – budete-li mít uvedeno místo výkonu práce „Česká republika“, můžete být pravidelně vysílán k výkonu práce do jakéhokoliv kraje či města v rámci ČR. Třetí podstatnou náležitostí pracovní smlouvy je den nástupu do práce. Má velký význam pro délku trvání pracovního poměru – např. pro účely důchodového pojištění, pro čerpání podpory v nezaměstnanosti na úřadu práce aj. Den nástupu do práce je také důležitý z hlediska běhu zkušební doby je-li mezi účastníky pracovního poměru sjednána. Ve zkušební době totiž může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec zrušit pracovní poměr a to i bez uvedení důvodu a tento zrušovací akt nemusí být dán jen písemnou formou druhé straně na vědomí, ale i jiným způsobem (ústně za přítomnosti svědka). Zaměstnavatel má jednu omezující podmínku, nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.

Nebudou-li v pracovní smlouvě sjednány výše uvedené náležitosti, je uzavřená pracovní smlouva neplatná. V pracovní smlouvě lze dohodnout i další podmínky, na kterých mají účastníci budoucího pracovního vztahu zájem. Co si zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem v pracovní smlouvě, je závazné po celou dobu trvání pracovního poměru. Je tudíž důležité před podpisem pracovní smlouvy věnovat těmto náležitostem zvýšenou pozornost.

Pracovní poměr může být sjednán na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Není-li v pracovní smlouvě výslovně sjednána doba jeho trvání, považuje se pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou. Máte-li uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou, neznamená to automaticky, že pracovní poměr skončí až uplynutím sjednané doby – během pracovního poměru může dojít k rozvázání pracovního poměru ať už ze strany zaměstnavatele tak ze strany zaměstnance jiným způsobem. Nesmíme však zapomenout, že pracovní poměr mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru. Jestliže ale od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží a je možné opět uzavřít pracovní poměr na dobu určitou max. na dva roky.

Pracovní poměr může být rozvázán buď dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době. Dohoda je dvoustranný právní akt, je na smluvním ujednání zaměstnavatele a zaměstnance, zdali takovou dohodu uzavřou. Dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná a důvody rozvázání pracovního poměru musí být v dohodě uvedeny pouze v případě, požaduje-li to zaměstnanec. Ostatní způsoby skončení pracovního poměru jsou jednostrannými právními akty, jedná se o právní úkon zaměstnavatele vůči zaměstnanci nebo naopak. Zaměstnavatel může dát výpověď jen z taxativně uvedených zákonných důvodů obsažených v zákoníku práce. Nebude-li s výpovědním důvodem zaměstnanec souhlasit, má právo se obrátit se žalobou na soud. Oproti tomu zaměstnanec může dát výpověď i bez uvedení důvodu, takovou výpověď by zaměstnavatel těžko mohl napadnout u soudu. Jiná situace je u okamžitého zrušení pracovního poměru, tady i zaměstnanec musí uvést zákonný důvod, který vymezuje pro tento způsob rozvázání pracovního poměru zákoník práce.

Pracovní poměr zaniká také smrtí zaměstnance, ale peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se tato peněžitá práva stávají v případě není-li těchto osob.